Čtenářská recenze: Jo Nesbo - Žízeň
Taky jste nevěřili, že Jo Nesbo nechá Harryho Holea spořádaně žít ve spokojeném rodinném zázemí kdesi na předměstí Osla? Ani já ne. Je jisté, že těch, kteří jedenáctý díl <a href="jnpx:x-harry_hole">série Harry Hole</a> přivítali s nadšením, rozhodně nebylo málo.<br/>
Od doby, co vyšla Policie , desátý a údajně poslední případ Harryho Holea, už uběhly dva roky. Zpočátku jsem oznámení o ukončení série vzala jako prostý fakt. Příběhy nerozbitného ztroskotance se sklony k alkoholismu jednou prostě musely skončit. Po dvouleté pauze však musím rozhodně říct, že mi Harry vlastně hodně chyběl. Přiznejme si, Harry je Harry ! A jakoby se ani on sám nedokázal spokojit s vidinou poklidného života. Vyučuje na akademii a žije spořádaným manželským životem, když ho policejní náčelník požádá o pomoc. Ač se zpočátku brání a odmítá, po vydírání policejního náčelníka nakonec musí chtě nechtě výzvu přijmout. V Oslu totiž opět není bezpečno… Vrah tentokrát využívá aplikaci Tinder a jeho vraždící způsoby jsou natolik extravagantní, že zamávají i ostříleným kriminalistou . Do úst si nasazuje železný chrup, pomocí něhož saje obětím krev. Tu si někdy dokonce na způsob smoothie smíchá s kapkou citrónu… Vyšetřovací tým v čele s šéfkou Katrine tápe ve tmě, a tak Harry Holle přichází právě včas. Až doposud jsem si myslela, že nejbrutálnější díl série je Levhart , kde Jo Nesbo šel dle mého vkusu dosti za hranice. V Žízni však zasáhl mnohem dál. Žízeň není nic pro slabší povahy. Brutální scény a způsob, jakým jsou vraždy prováděny, zvednou ze židle i zkušené čtenáře těch nejdrsnějších thrillerů. Čím je však Jo Nesbo jedinečný je to, že ani zde nejde o samoúčelné vraždění . Nejde o prosté násilí a brutalitu. Jo Nesbo umí vše smysluplně vysvětlit a zakomponovat do propracovaného příběhu . Pokud vám v předchozích dílech šly na nervy Harryho nadpřirozené vlastnosti a vrozený instinkt detektiva, který se prostě nemýlí, bude se vám Žízeň o to víc líbit. Zde totiž Harry Hole vystupuje jako „obyčejný smrtelník“. V knize Sněhulák se mi pachatele podařilo odhalit přibližně v polovině knihy. V Žízni jsem si také byla skoro jistá tím, že vím, kdo má tak obrovský zájem na tom vraždit mladé ženy přes randící aplikaci. Jenže Jo Nesbo postupně nahazoval další a další stopy a vodítka, takže jsem postupně byla čím dál víc zmatená. A konec? Ten byl strhující. Takové rozuzlení jsem nečekala ani náhodou. Marně jsem přemýšlela, co by se Žízni dalo vytknout. V průběhu čtení mě snad napadla jen otázka, jak mohly další a další ženy jít na rande s někým, s kým se seznámili přes Tinder, přestože noviny byly plné zpráv o vraždícím maniakovi, který ke hledání svých obětí využívá právě tuhle seznamku. Jedná se přece o město o velikosti poloviční Prahy. O vrahově běsnění člověk doslova slyší na každém kroku. To, že ani taková medializace případu nestačí, mě trochu zarazilo, nicméně nevadilo. Žízeň v rámci všech thrillerů, které jsem kdy přečetla, patří ke skutečné špičce. Jo Nesbo disponuje obrovským talentem a rozhodně ví, jak ho využít. Takhle má vypadat správný thriller … přesně tohle jsem si řekla po dočtení závěrečného finále, které osobně řadím mezi to nejlepší, co Jo Nesbo zatím svým čtenářům předvedl. Zatím jsem se nesetkala s žádným článkem či spekulací o tom, že by snad mohl vyjít dvanáctý díl série Harry Hole . I přesto věřím, a především doufám, že se ho dočkáme. Autorkou recenze je Andrea Simoglu