Čtenářská recenze: Kateřina Tučková – Žítkovské bohyně

Chcete se dozvědět o osudech skutečných bohyní, které žily v Bílých Karpetech ještě na konci dvacátého století? Ženy nazývané bohyně uměli lidem pomoci od nemoci, předvídat budoucnost, přičarovat milého, zahnat blížící se bouřku... Nevěříte? Mladá česká autorka Kateřina Tučková vám ve své knize Žítkovské bohyně představí několik posledních žen, které byly za bohyně považovány a obeznámí vás s jejich osudy až několik století zpět.

Nejedná se však o nějakou naučnou literaturu, ale o román, který se opírá o skutečné osoby a spisy nalezené v mnoha různých archivech. Hlavní hrdinku knihy Doru Idesovou poznáváme na začátku příběhu jako malé děvče, které právě přišlo o rodiče a kterou si k sobě bere její teta – matčina sestra – Terezie Surmenová zvaná Surmena . Surmena se po několik následujících let stará jak o Doru, tak o jejího mladšího mentálně postiženého bratra Jakoubka. Surmena žije v oblasti Bílých Karpat, v Žítkové, a je zde uznávanou bohyní. Pomáhá ženám při porodu, všem od nemocí, vyzná se v bylinách a různých zaříkáváních, dokáže z odlitého vosku číst minulost i budoucnost a dokonce dokáže i zahnat blížící se velkou bouřku, která by zničila veškerou vynaloženou práci na polích všech obyvatel v okolí. Taková osoba se lehce stane předmětem zájmu Státní bezpečnosti. Když jí jednoho dne přijde předvolání k výslechu, kvůli anonymnímu udání, už se do své chalupy nikdy nevrátí. Dora je následně odvedena do dětského domova, Jakoubek do diagnostického ústavu. Až po nesnadných letech dospívání a první práce se Dora začne o minulost bohyní zajímat více. Po večerech vystuduje etymologii a i pracovně se tématu žítkovských bohyní věnuje. Pátrá ve zpřístupněných archivech StB a postupně zjišťuje pravdu o letech, které Surmena nuceně strávila v psychiatrické léčebně. Dora se následně svou vědeckou prací o bohyních, kterých osobně znala několik, snaží očistit jejich jméno. Kateřina Tučková nám příběh Dořina života i jejího pátrání podává velmi čtivě a přesvědčivě. Byť se ve své knize zajímá o skutečné osudy skutečných žen, tak jak sama na konci knihy uvádí, pozměnila jejich jména a zpřeházela jejich příběhy. Velmi přesvědčivě působí také dokumenty, citované v knize. Vycházejí z existujících materiálů, ale jsou smyšlené. Kdo má rád knihy, u jejichž čtení se nejen baví, ale i se dozvídá mnoho zajímavého např. o neobyčejných ženách nejen z obce Žítková, ten by si tuto knihu neměl nechat ujít. Autorkou recenze je Lenka Mynaříková