Čtenářská recenze: Kateřina Tučková - Žítkovské bohyně

V panenské přírodě Bílých Karpat, tam kde i k nejbližšímu sousedovi je daleko, lidé žijí dočista jinak. Jsou odkázáni na přírodu a tak s ní víc souzní a mají docela jinou intuici než my, zvláště zdejší ženy. Vědomosti, které si v mysli uchovávají, získaly od svých matek a ty zase od těch svých a tak to šlo z generace na generaci. Tyto ženy prý uměly "bohovat"(žádat Boha o pomoc), prý dokázaly leccos svou myslí ovlivnit a dokonce také znaly budoucnost...

Právě z těchto odlehlých končin Moravy pochází i Dora Idesová, hlavní hrdinka knihy. Je potomkem zmiňovaných bohyní a pracuje jako etnografka. Ráda by o bohyních zpracovala monografii a zároveň tak odhalila tajemství své rodiny, svých předků. Obec Žítková skutečně existuje - autorka se opírala o existující území i obce. Dědina se nachází na Slovácku jako součást Moravských Kopanic. Také další samoty, o kterých se Kateřina Tučková v knize zmiňuje, skutečně existují. Také publikace Žítkovské bohyně již vyšla, ovšem coby etnografická monografie, kterou sepsal Jiří Jílek. Ženy, které byly nadány výjimečnými schopnostmi jako věštění budoucnosti nebo zaříkávání, skutečně žily. Na počátku tohoto století zemřela poslední z nich, Irma Kabrhelová. Kniha vás vtáhne do děje hned od první stránky. Stanete se svědky tragédie, jež však bude osvětlena až později, Dořiných vzpomínek na své dětství až k současnosti, kdy se pokouší pátrat v archivech a hledat informace o své rodině. Vše se před čtenářem odkrývá, ztrácí závoj tajemnosti a spojuje se v jeden tok, který nám najednou dává smysl a logiku. Z hlediska propracovanosti pro mě Žítkovské bohyně neměly chybu! Laika samozřejmě napadne srovnání bohyň s čarodějnicemi. Vždyť i ony měly nadpřirozené schopnosti! A měli stejné nadání také muži? Vše se samozřejmě dozvíte z knihy! Styl Kateřiny Tučkové není jen romanopisectví, ale z velké části také badatelství , což osobně velmi oceňuji. Spousta věcí, o kterých čtete se vlastně zakládá na pravdě nebo se o ni alespoň opírá. Právě badatelstvím se Tučková hodně odlišuje od ostatních současně píšících autorů. Další předností autorky je takřka thrillerové podávání malých soust čtenáři, schopnost pomalu odkrývat záhadu a držet v napětí až do konce. Tučková dokáže měnit svůj jazyk - popisuje-li svou knižní domovinu, je navýsost poetická, avšak přebírá-li se haldami archivního materiálu, umí být skvěle věcná. Mnohdy podává vše tak dokonale autenticky, že čtenář ztrácí pojem o tom, čte-li román nebo diplomovou práci. Na druhou stranu se v knize vyskytují pasáže, kde naopak notná dávka autenticity chybí. Jde např. o užití spisovné češtiny místo kopanického nářečí. Nevím proč jej autorka neužila, snad jen pro lepší srozumitelnost? I přesto ale dle mého názoru Žítkovské bohyně v sobě nesou všechno, co potřebuje dobrý příběh . Věřím, že tato kniha bude mít u čtenářů velký úspěch. Vždyť oživila minulost, upozornila na něco, co bylo téměř zapomenuto a navíc tak přesvědčivou formou! Autorkou recenze je Andrea Štyndlová