Čtenářská recenze: Jonas Jonasson – Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel)

Na třetí knihu Jonase Jonassona jsem se těšila od chvíle, kdy jsem zjistila, že bude. Přitom jsem si říkala, že Stoletého staříka autor jen tak nepřekoná a i Analfabetkou udržel nastavenou laťku dost vysoko… A pak se stalo, že jsem Zabijáka Anderse přečetla s chutí, s úsměvem na rtech a s vědomím, že Stoletý stařík to sice není, ale je to dílko povedené a pozornost čtenářů si každopádně zaslouží!

Byť se kniha jmenuje Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel) , řekla bych, že víc hlavní postavou, než zabiják Andres je farářka Johanna Kjellanderová a recepční Per Persson. Tihle dva hýbou dějem knihy a zabiják Anders se tak nějak „veze“. Johan Andersson, zvaný zabiják Anders, strávil téměř celý svůj dospělý život ve vězení, postupně za 3 zabití. „Se slovíčky a vyjadřováním mu to nikdy nešlo, ale záhy v životě přišel na to, že pravdu lze obhájit, když tomu, kdo odporuje nebo se tváří, jakoby to zvažoval, jednu ubalí. A druhou, pokud to bude potřeba. Tento druh rozhovoru časem vedl k tomu, že se mladý Johan dostal do špatné společnosti. Díky novým známým začal své už tak agresivní argumentační způsoby míchat s alkoholem a pilulkami, a pak už to šlo ráz na ráz. Alkohol a tabletky mu přivodili dvanáct let, už když mu bylo dvacet a nedokázal vysvětlit, jak se jeho sekera ocitla v zádech předního oblastního distributora amfetminu.“ Recepční Per Persson bydlí v pokoji za recepcí hotelu, co je spíš ubytovna, a nikdo si nepamatuje jeho divné jméno. Johanna Kjellanderová je značně ateistická farářka, toho času bez práce. Na ulici se seznámí s recepčním a po setkání s pětašedesátiletým, čerstvě propuštěným zabijákem Andersem v hotelové hale založí spolu s recepčním „Agenturu pro ubližování na zdraví“. Farářka s recepčním shání zakázky, inkasují peníze, malou část z nich vyplácejí zabijákovi Andersovi… a to až do chvíle, kdy se zabiják Anders začte do Bible a odmítne vykonávat nasmlouvané zakázky. Toto jeho rozhodnutí zapříčiní nelibost v celém švédském podsvětí. Nicméně farářka s recepčním, potažmo se zabijákem Andersem, si vždy ví rady a stále nacházejí způsob, jak z různých situací nejen vyklouznout, ale také z nich vytěžit maximum… Při čtení třetího románu švédského spisovatele Jonase Jonassona mě hned od počátku napadalo srovnání s finským spisovatelem Arto Paasilinnou . Oba autoři mají něco podobného: Arto Paasilinna pracoval jako novinář a ve 33 letech si uvědomil, že práce novináře není to pravé a vrhl se na psaní humoristických románů. Má jich na kontě pár desítek, patří mezi nejpopulárnější a nejprodávanější finské spisovatele, jeho knihy se překládají do řady jazyků a některé se dočkaly i filmového či divadelního zpracování. V Česku vyšlo zatím 13 jeho knih v nakladatelství Hejkal a mezi nejlepší rozhodně patří např. Autobus sebevrahů nebo Stará dáma vaří jed . Jonas Jonasson je o 19 let mladší Švéd. Pracoval mimo jiné také jako novinář a s „přestupem“ na spisovatelskou dráhu si oproti Paasilinnovi dal trochu načas. Počkal si do 48 let, než vydal Stoletého staříka, který vylezl z okna a zmizel . Jeho prvotina sklidila řadu ocenění v mnoha zemích světa (práva na překlad byla prodána do cca 40 států) a záhy se dočkala zfilmování. Následovala podobně úspěšná Analfabetka, která uměla počítat a nyní Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel) . Paasilinna i Jonasson píší humoristické romány, kterých je v zemích s polární nocí jistě zapotřebí. Jonassonovy knihy jsou oproti Paasilinnovým rozsahem větší a dějově, řekla bych, propracovanější. Každopádně zůstávám příznivcem obou těchto spisovatelů s osobitým smyslem pro humor! Autorkou recenze je Lenka Mynaříková