Čtenářská recenze: Jonas Jonasson - Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel)

Každý kdo četl dvě předchozí knihy švédského autora Jonase Jonassona ví, že rád pracuje v ději s co možná největším počtem osob, událostí, míst kde se děj odehrává a že navzdory tomu, že se na první pohled jedná o naprosto nesourodou směsku, je výsledkem vždy dokonale vyvážený kaleidoskop neuvěřitelně uvěřitelných situací. Také v zatím posledním humoristickém románu sympatického Švéda je skupina hlavních hrdinů splácaná vskutku mistrně - typický looser Per Persson, jehož jméno nestojí většině lidí ani za to, aby si ho pamatovali, farářka Johanna Kjellanderová, která nevěří v boha a zabiják, který v podstatě ani zabijákem není (..i když...) a jehož IQ lze jen s velkou dávkou shovívavosti označit za lehce podprůměrné, to je trojlístek kolem něhož se točí děj, čemuž zvláště dámská část aktivně pomáhá a otáčí koly dějin žádoucím směrem.

A i když si tentokrát autor vystačil s Evropou, potažmo se Švédskem, neubírá to ději nikterak na atraktivnosti, spíš naopak. Příběh postupně mění kulisy i společenské vrstvy z podřadného hotýlku a drsné galerky, přes kostel a ctihodné (byť vlivem okolností poněkud rozpumprdlíkované) občany až po malý ostrov Gotland, jednu mírně ožižlanou rybářskou boudu a nejpotřebnější z potřebných. " Zabiják Anders " to je ovšem i kniha poučná, přímo nabitá vědomostmi - věděli jste, na co všechno lze s úspěchem použít obyčejné Savo, nebo jak vlastně funguje taková neziskovka, či církev pokud se týká finanční stránky? Pokud ne, nastudujte si to u firmy Jonasson nebudete se stačit divit. Navíc si můžete osvěžit znalost Bible a mnohé z této knihy knih se vám díky novému pohledu ukáže ve zcela novém světle a přiměje vás k zamyšlení, minimálně si položíte otázku: Opravdu to v Bibli je takhle? Případně: Je to tam vůbec?!? Jedna z lidových moudrostí praví Ševče drž se svého kopyta a Zabiják Anders je toho přímo učebnicovým příkladem. Dokud lámal na zakázku rozličné údy, byl mistrem svého oboru, pravda, občas si popletl levou a pravou a přerazil jiný úd než si zákazník přál a zaplatil, to je ale jen podružnost, jakmile se proměnil v následníka Krista stal se..... Elvisem? Božím beránkem? Každopádně zhusta působil jako příslovečný hrom do police a působil hluboké vrásky svým dvěma společníkům. Celou knihou se přelévají na tu či onu stranu prachy, ba ne prachy! VELKÁ SPOUSTA prachů a kde je velká spousta prachů, bývá zpravidla poblíž VELKÁ SPOUSTA zájemců o jejich vlastnictví, tím spíš, když se většina adeptů rekrutuje z řad kriminálních živlů. Jak bylo řečeno, většina adeptů, ne však všichni - například Börje Ekman, samozvaný kostelník a vážný uchazeč o podíl na výše uvedeném balíku. Smůla byla i to, že je příjemce uchopil tak, že hraběcí celoplášťova střela trefila kovovou část hrábí, místo aby prošla tělem severně od pupku. Z té rány vyletěly hrábě do obličeje severně od pupku. Z té rány vyletěly hrábě do obličeje Zabijáku Andersovi, takže zalapal po dechu a z nosu se mu spustila krev. "Do prdele!" řekl. Zatímco Börje Ekman neříkal nic. To se stává zřídka, když člověku právě vletí celoplášťová odražená kulka do levého oka a pořádně hluboko do mozku. Bývalý kostelník byl teď bývalý víc než kdy dřív. Zhroutil se na podlahu. Mrtvý. "Teče mi krev!!" stěžoval si Zabiják Anders, když opatrně vstával. "To kostelníkovi taky," odpověděla farářka. "Ale na rozdíl od tebe nekňourá. Při vší úctě, tvůj krvácející nos je v tuhle chvíli rozhodně ten nejmenší problém." Farářka pohlédla na bývalého potížistu na podlaze. Krev se řinula z díry v hlavě, která dřív bývala jeho očním důlkem. "Mzdou hříchu je smrt, List Římanům kapitola šest, verš dvacet tři" pronesla a ni se nepozastavila nad tím, proč je tedy sama stále naživu. Jonas Jonasson nezklamal ani napotřetí a svým čtenářům připravil příjemné počtení na léto. Autorkou recenze je Iveta Filanderová