Čtenářská recenze: David Návara - Wavesbury - Plukovník a rebelova dcera
Prototypem hrdiny ze „staré školy“ je plukovník lord David, hrabě z Wavesbury. Ze všeho nejvíc připomíná D´Artagnana ze <em>Tří mušketýrů</em>. Tedy mužného a charismatického vojáka, který se umí bít jako lev, na bojišti bývá nemilosrdný, jinak je čestný, slušný, spravedlivý, chytrý, dokonce i mazaný, avšak v soukromí umí být galantní a dokonce i romantický. Osvěžující historické čtení je plné dobových reálií, které skvěle vykreslují dobu i zvyklosti doby druhé poloviny 18. století, ve které se příběh odehrává.
Pokus Skotů o dosazení Stuartovců na britský trůn byl zmařen, jakobité poraženi. Britská odplata byla krutá: vyrabovaná a zapálená obydlí, tisíce mrtvých. Hrabě z Wavesbury bojoval v řadách vládního vojska, tedy na vítězné straně. I přesto se snažil zastavit zběsilé vraždění po bitvě, které již stejně nic neřeší, za což byl odejit na Vysočinu. Přineslo mu to však životní přátelství se synem zemana a jakobity Alastairem MacDermottem. Jeho otec byl kdysi Wavesburyho největším nepřítelem, ale cesty osudu jsou nevyzpytatelné… Jenže Alastair zanedlouho přijde o život a Wavesbury se rozhodne, že se s přítelem naposledy rozloučí. Cestou potká nádhernou dívku, černovlásku Elizabeth, ze které se vyklube Alastairova sestra. Wavesburymu se sice líbí, jenže zanedlouho se má vdávat, ale to by nebyl Wavesbury, aby to tak nechal. Elizabeth se její nastávající nezdá, to otec jim domluvil sňatek z rozumu, a tak se rozhodne, že uteče s Wavesburym. Tady však příběh teprve začíná… Elizabeth se brzy stane jeho životní láskou a zažívají spolu jedno dobrodružství za druhým. Ze sedla svého vraníka, již v červené uniformě a se svou ženou po boku, jsem sledoval, jak moji muži prohledávají malou osadu. Překvapení znásobené muži v převleku bylo absolutní a z uzavřeného údolí neunikl nikdo. Nakonec se všichni MacPhersonovi muži vzdali. Byl jsem rád, že je Elizabeth v bezpečí, ale to co jsem viděl kolem sebe, se mi nelíbilo. Příliš to připomínalo scény z pacifikace Vysočiny z let ´46 a ´47. Pěti Wavesburyho příběhům (Plukovníkova dcera, Beltine na Vysočině, Barbarské pobřeží, Srdečné pozdravy z Čech a Příliš horká korespondence) předchází Historická poznámka, která uvádí čtenáře do konkrétní doby, vysvětluje historické souvislosti a politickou situaci dané doby. Čtenář si tak lépe udělá obrázek a je pak daleko snadnější dohledat si případně i další informace. Např.: Základní vojenskou jednotkou byl regiment pod velením plukovníka nebo podplukovníka. Každý regiment měl také vlastní vlajky. Regiment sestával z jednoho nebo více batalionů, což byla jednotka čítající v době sedmileté války hodně hrubě od 300 do 500 mužů, které velel major… Častou praxí v době války také bylo, že první batalion sloužil v poli a druhý, slabší, zajišťoval verbování, výcvik a přísun posil. V míru se pak druhé bataliony rozpouštěly. Musím uznat, že Wavesbury mě jak hlavní hrdina okouzlil a doufám, že autor brzy přijde s nějakou novou knížkou, která by se dala nazvat napínavá historická oddechovka J Líbí se mi i ilustrace na obálce, která si na nic nehraje a zobrazuje lorda Wavesburyho s Elizabeth tak, jak mohli vypadat (navíc v druhé polovině osmnáctého století samozřejmě žádné fotografie neexistovaly). Autor David Návara vystudoval Stavební fakultu ČVUT. Je mu 37 let, narodil se v Praze, kde také žije. Nyní pracuje ve firmě zabývající se dodávkami velkých ocelových konstrukcí jako přípravář, technik, manažer a co je zrovna zapotřebí. Mezi jeho zájmy patří samozřejmě historie, ale také modelařina – zejména historické i další figurky – ho časem dovedly k psaní, které se postupně stalo jeho dalším koníčkem. Rád poslouchá staré skotské a irské lidové písně, inspirace jimi možná pozornému čtenáři neunikne. Autorkou recenze je Lucie Bednářová.