Čtenářská recenze: Radka Třeštíková - Veselí

Praha. Největší české město. Magnet pro ty, co si chtějí zkusit život ve městě, poznávat lidi, místa, věci, zažít něco víc, než co nabízí rodné maloměsto či vesnice. Stejně tak Eliška. Z moravského Veselí toužila po štěstí čekajícím v Praze. Kolik takových lidí v našem hlavním městě žije? Kolika z nich se splnil jejich "pražský sen"? A kolik z nich se odhodlalo k návratu domů, stejně jako hlavní hrdinka nové knihy Radky Třeštíkové?

Elišce je lehce přes třicet , je krásná, má za sebou nějaké pracovní úspěchy a několik zkrachovalých partnerských vztahů. Na začátku knihy sedí v rychlíku domů, do Veselí. Po posledním rozchodu se rozhodla zkusit návrat k rodičům , do rodného domku, a ve své rodné obci se pokusit zúročit teoretické marketingové znalosti v praxi. A tak se zabydlí ve svém starém "dětském" pokoji a ve městě si otevře obchod s rybářskými a loveckými potřebami. Občas se sejde s dávnými kamarádkami - Jarkou, která zavře krachující bistro a následně bez práce utápí svůj žal v alkoholu, nebo s Lenkou, obézní matkou tří dětí, kterou občas zbije věčně opilý manžel. Začne jí nadbíhat Standa, jehož jedinou vadou je, že je majitelem firmy na odvoz fekálií a má jen jednoho zaměstnance, takže své fekální auto řídí sám a jezdí s ním kamkoliv. Setká se se svou první láskou Hynkem, který je ale ženatý a má školou povinnou Majdalenku. Motá se kolem ní Adam, floutek, co tají těhotnou partnerku a raději uteče česat jablka do Austrálie... Kromě svého milostného života a kamarádek řeší Eliška vztah k rodičům. Nikdy si společně otevřeně nesdělovali své emoce, nikdy se neobjímali. Rodiče žijí odloučeně, byť v jednom domě. Když tatínek onemocní, začne si Eliška uvědomovat, co vše pro ni znamená. Stejně tak její maminka. Eliška se v tom všem poněkud "plácá", nic není tak, jak si představovala. Po zkušené v Praze se sice vrací do rodného Veselí, ale také ke svým kořenům, do svého nitra, konečně si přiznává, že snad patří právě sem. V útržcích vzpomínek nám přibližuje svůj pražský život. A i když se jí naskytne příležitost vycestovat daleko, nebo žít v ještě větším městě, než je Praha, nevyužije ji. Teprve když v domě rodičů zůstane sama, připadá si konečně dospělá a snad i smířená. Kniha je vyprávěná v první osobě z pohledu Elišky. Čte se zlehka a je prostoupena moravským nářečím , kterým v podstatě mluví všichni, kromě Elišky. Jako celek se mi kniha Veselí zdála trochu nevyrovnaná. Z počátku obsahuje hromadu rádoby vtipných situací, které se mi ale často zdály spíše trapné a neuvěřitelné (např. když se Eliška se svou matkou vydají na cvičení maminek s dětmi do místní tělocvičny). Zhruba v polovině knihy se její tón změní, když Eliška ztrácí tatínka. Komické situace jsou vystřídány výlevy pocitů a myšlenek, které člověka v takovou chvíli napadají. Přestože mám Radku Třeštíkovou jako spisovatelku dost ráda, Veselí jaksi nenaplnilo mé očekávání. Hodně věcí mi v knize přišlo nedotažených a nepřesvědčivých. I přesto se však kniha četla dobře, tak jak je u autorčiných knih obvyklé, a pokud se vám líbily její předchozí knihy, neměli byste Veselí opominout . Autorkou recenze je Lenka Mynaříková