Čtenářská recenze: Robert Fulghum – Věčná dobrodružství Kapitána Školky

Když v roce 2011 vyšla nová kniha Roberta Fulghuma, uvědomila jsem si, že těchto milých knížek už mám v polici pěknou řádku. Se zakoupením nové jsem ale neváhala ani chviličku. Takovéhle pohlazení na duši si přeci nemohu nechat ujít!

Skoro bych řekla, že psát o další knize příběhů, postřehů, zamyšlení, úvah, minipovídek (či jak to chce kdo nazvat) Roberta Fulghuma snad ani nejde. Kdo někdy četl alespoň jednu z jeho knížek, tak už ví, co zhruba najde v další. A je to tak. Robert Fulghum své čtenáře nezklame. Opět jim servíruje velmi příjemná zamyšlení nad každodenními událostmi, které se dějí kolem nás. Tedy… v této knize s názvem Věčná dobrodružství Kapitána Školky , nám tyto příběhy neservíruje ani tak autor sám, jako spíš dnes již zesnulá redaktorka nakladatelství Argo, paní Eva Slámová. Právě ji napadlo vydat další Fulghumovu knihu. Autor jí poskytl materiál, z kterého si měla vybrat a sama sestavit knihu „pro českého čtenáře“. Robert Fulghum se ke konečnému výboru vyjádřil, že „takový výbor by v USA nikdy neměl šanci“. Začínat knihu příběhem, jak se autorovi chtělo na ulici strašně moc čůrat… to prý by v Americe prostě neprošlo. Robert Fulghum však své české dvorní redaktorce plně důvěřoval a tak vznikl český výbor jen pro české čtenáře, která nese podtitul Evina knížka. Pokud by vás snad zaujal „Kapitán Školka“ v samotném názvu knížky, pak se v ní dočtete, že se jedná o přezdívku, kterou autor dostal od svých kamarádů a známých po vydání své první knihy Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce . Na závěr dovolte ještě jeden citát: „Kapitán Školka tvrdí, že všechno nejlépe dopadne pro toho, kdo si ve všem to nejlepší dokáže najít. Jeho každodenní dobrodružství pokračují… jsou věčná…“ Při čtení Fulghumových knih nezřídka toužím umět se dívat na svět kolem sebe alespoň z nepatrné části tak, jako on. Autorkou recenze je Lenka Mynaříková