Čtenářská recenze: Václav Králíček - Titanic - Nikdo nechtěl uvěřit
V noci ze 14. na 15. dubna 1912 došlo k potopení nejluxusnějšího parníku všech dob, RMS Titanic, postaveného společností White Star Line. Od osudné kolize s ledovcem nestačily uběhnout ani tři hodiny a nad Titanicem se navždy uzavřely hladiny Atlantiku. Potopil se na své panenské plavbě a spolu s ním tehdy zahynuly dvě třetiny pasažérů. Kniha <a href="jnpx:x-titanic_nikdo_nechtel_uverit">TITANIC – Nikdo nechtěl uvěřit</a>, se podrobně zabývá příčinami, které tuto tragédii způsobily a zároveň přináší plno faktů a informací, které s Titanicem neodmyslitelně souvisí.
Titanic je skutečný fenomén. Hovořilo se o něm jako o nepotopitelné lodi. Byl symbolem luxusu. Od katastrofy jeho potopení vyšlo mnoho článků, natočila se řada filmů, vyšlo několik knih a vzniklo velké množství nejrůznějších teorií. V okamžiku, kdy jí stevard hodil záchrannou vestu, sedmatřicetiletá Kristina Sofie Laitinenová pochopila, že její sen o krásné budoucnosti v Novém světě zmizel do nenávratna. Mysl se stále vzpírala uvěřit skutečnosti. Za lodní lístek dala skoro veškerý svůj majetek, stál ji celých 9 liber, 11 šilinků a 9 pencí. Při nalodění v Southamptonu ji ohromila a zároveň uklidnila velikost lodi, která ji poveze do zaslíbené Ameriky. Nakonec se rozhodla a vrátila se zpátky do své kajuty. Pomalu jí docházelo, o čemže to vlastně byla vzrušená debata v chodbičce. Další slova, která přece jen pochytila, jí potvrdila, že už se loď v žádném případě na hladině dlouho neudrží a asi se brzy potopí. Postupně se zvětšující náklon podlahy byl toho neklamným důkazem. V kajutě si sedla na svůj kufr, jediný majetek, který si z Finska odvážela, a začala se modlit. Snad se stane zázrak. Záchrannou vestu odložila na lůžko vedle sebe. Tělo slečny Kristiny Sofie Laitinenové z Ita-Suomen Laani ve Finsku, povoláním hospodyně v domácnosti, nebylo nalezeno. Václav Králíček se již několik let zabývá lodní tématikou, převážně válečným námořnictvem. V téhle knize se zabývá jedním z nejslavnějších zaoceánských parníků a dává nám možnost nahlédnout na Titanic z jiného úhlu, než nám nabízí slavný snímek Jamese Camerona. Díky velké řadě souvislostí snáze pochopíte jeho zkázu. Titanik ve vývoji světového loďařství Téma Titanicu pojímá Václav Králíček velice objektivně. Nijak se tenhle parník nesnaží vyzdvihovat ani obhajovat. Naopak porovnává a začleňuje jeho vznik do širšího rámce světového loďařství. Přesto, že je největší důraz samozřejmě kladen právě na Titanic, získáte dobrý přehled ve vývoji a stavby lodí tehdejší doby. Objektivnosti a nezaujatosti zpracování téhle knihy si opravdu obrovsky cením! V knize jsou zmíněny nejenom přednosti, kterých měl Titanic bezesporu spoustu, ale také nedostatky, byť by se mělo jednat o sebemenší drobnost. Sledujeme vývoj nejen společnosti White Star Line, ale i jiných loďařských společností. Seznámíme se s parametry Titaniku a dalších lodí podobné konstrukce a velikosti, máme možnost porovnat výkon a schopnosti jednotlivých lodí. To všechno je zasazeno do ekonomického pozadí doby, v níž Titanic vznikal. Do doby migrace lidí do „země zaslíbené“, doby úspor a škrcení rozpočtů. Bez člověka se nehne nic V knize zdaleka nejde jenom o loď samotnou. Zmiňuje podrobné informace o posádce lodi od kapitána, přes důstojníky až po topiče a pomocný personál. Vyzdvihnout musím kapitolu, jež přináší informace o tehdejších mzdách, kterými byli tehdy za svou práci na Titanicu odměněni zaměstnanci. Text je doplněn dobovými fotografiemi některých ze členů posádky. A cestující? Je neskutečně smutné, že po některých z nich zůstala jenom čísla na seznamu pohřešovaných . Nicméně i jim se Václav Králíček věnuje. A neupřednostňuje přitom jenom první třídu, nýbrž obrací se i k docela obyčejným lidem, kteří tehdy, ať už úspěšně či neúspěšně, na Titanicu bojovali o život. Autor dává každému bez ohledu na majetek tvář a jméno, a toho si na knize hodně cením. Mnoho cestujících třetí třídy v podstatě od začátku rezignovalo na pokusy o záchranu. Když například některé děti zjistily, že se rodiče nemohou dostat do člunů, samy je dobrovolně opustily a vrátily se zpět k rodinám. Kniha Titanic – Nikdo nechtěl uvěřit byla pro mě velice přínosná. Chtěla jsem si už dlouho přečíst knihu o tomhle zaoceánském parníku, která by byla schopná podat i ty nejdetailnější informace nekomerční formou, přesto však čtivě, ale bez ztráty na kvalitě zpracování . A to se mi s touto publikací podařilo na sto procent. Tahle kniha nás trochu donutí se zamyslet nad tím, že i přes veškerou slávu a nablýskanost, moc a peníze, bychom si měli zachovat jistou pokoru. A netýká se to jenom gigantických lodí… Ne vždy se může vyplatit přesvědčení o tom, že „nám se tohle rozhodně stát nemůže“. Autorkou recenze je Andrea Simoglu.