Čtenářská recenze: Nicholas Sparks - Spřízněná duše

Tru Walls žije spokojený život v Zimbabwe, kde se živí jako průvodce safari. Miluje svého syna Andrewa a je spokojený. Jeho harmonický život a rutinu naruší dopis jeho otce, který ho prosí, aby přiletěl do Severní Karolíny. Hope Andersonová naopak stojí na své životní křižovatce. Se svým přítelem chodí již šest let, ale svatba není na pořadu dne. Její otec navíc onemocněl. Rozhodne se strávit týden na rodinné chatě v Severní Karolíně, kde bude během přípravy domu na prodej uvažovat o své budoucnosti. A právě v tuto dobu do Severní Karolíny přilétá Tru, jehož životní cesty se osudově zkříží s cestami Hope. 

Krásný vztah plný intenzivních prožitků silně ovlivní okamžiky, které proti sobě syrově postaví volbu mezi osobním štěstím a povinností vůči rodině. Láska, co hory přenáší Dá se říci, že Hope nemá zrovna na růžích ustláno. Je jí 36 let, má nemocného otce, její vztah se nikam neposouvá a navíc se znovu pohádala se svým přítelem. Jako naschvál se to stalo jen pár dní před svatbou jedné z jejích kamarádek, na kterou byla pozvaná. Jako by nic nebylo tak, jak by být mělo. Takhle si svůj život rozhodně nepředstavovala. Jak asi tušíte, Hope svede dohromady s Truem osud. Trochu tomu všemu napomůže její pes, ale i tak to všechno zpočátku vypadá jenom jako příjemná náhoda. Ovšem najdou k sobě cestu a pak se stane to, co ani jeden z nich nepředpokládal. Fungovalo by to? Vždyť každý z nich má svůj život, závazky a především jsou každý z jiného koutu světa. Milostný příběh z pera mistra romantiky Spřízněná duše vypráví příběh Hope a Trua každý zvlášť. Nechybí myšlenky, emoce i nejistoty obou. Zajímavostí celé knihy jsou pasáže, v nichž Nicholas Sparks vystupuje sám coby vypravěč, a sice před samotným začátkem celého příběhu a pak po jeho konci. Pro mě osobně jsou knihy Nicholase Sparkse jakousi loterií. Některé mě zaujaly, jiné zklamaly. V případě knížky Spřízněná duše je to první případ. Jen těžko jsem ji odkládala, během pauz se na ni těšila a při čtení mi bylo fajn. Nedělalo mi problémy vžít se do příběhu samotného ani do hlavních hrdinů, přestože jsem se s jejich činy ne vždy uměla ztotožnit. V téhle knize jako by autor posunul svůj styl o příčku výš. Na první dojem v něm poznáte typický Sparksův styl s hromadou popisů a nejrůznějších detailů. Zároveň je styl téhle knihy mnohem lehčí, jednodušší a citlivější. Naopak příběh Hope a Trua mě až tak nezaujal. Ne, že by nebyl krásný a romantický, ale trochu mi v něm chyběly převraty pro Sparkse často tak typické. I když originální, mnohdy celý příběh působil naivně až neuvěřitelně. Postavy v knihách Nichlase Sparkse na mě v předchozích knihách působily většinou sympaticky. V tomto případě tomu nebylo tak jednoznačně. Tru Walls působil naprosto běžně, ale Hope mi byla svým jednáním i povahou od začátku nesympatická. Nepochopila jsem její rozhodnutí ani jednání. Nemyslím si, že by se Nicholas Sparks záměrně snažil vytvořit postavu s takovou povahou, nicméně nemohu říci, že by Hope do příběhu nezapadla. Jen moje představy o hlavní hrdince téhle knihy byly poněkud odlišné. Na druhou stranu bych chtěla vyzdvihnout skvělý popis postav: jejich vzhledem počínaje a myšlenkami konče. Přesto, že jsem na knize Spřízněná duše našla několik málo nedostatků, jedná se veskrze o zdařilé dílo. Přesto, že z knih Nicholase Sparkse na vyšší příčky osobního hodnocení stavím například Vzkaz v láhvi , Nejdelší jízda nebo Noci v Rodanthe , rozhodně Spřízněnou duši doporučuji všem, kteří si touží přečíst něco romantického, i těm, kdo mají rádi knihy Nicholase Sparkse a jeho styl je jim blízký. Ač jsem doposud nestačila přečíst všechna díla z pera tohoto autora, odvažuji se tvrdit, že každá z jeho knih stojí za přečtení. Autorkou recenze je Andrea Simoglu.