Čtenářská recenze: Jiří Hájíček - Rybí krev

Jiří Hájíček se narodil a žije v Českých Budějovicích. Do jejich okolí také umístil děj své knihy Rybí krev. Za tento román získal v roce 2013 cenu Magnezia Litera v kategorii kniha roku. Vykreslil v ní příběh jedné rodiny i celé vesnice, vysídlené a způli zatopené přehradou potřebnou pro Temelínskou jadernou elektrárnu.

Hana Tomášková se v roce 2008 po 15 letech strávených postupně v Austrálii, Americe a kdoví, kde ještě, vrací aktuálně z Holandska do České republiky, do Budějovic, aby pomohla svému otci v době rekonvalescence po operaci. Ve čtyřiceti letech přijíždí s nadějí v setkání se svými přáteli z mládí i zavrženým bratrem. V rychlíku z Prahy si sepíše na papírek jména těch, s nimiž se chce v následujícím měsíci setkat. Autor nás přenese do roku 1983. Hančinýma očima prožijeme následujících 10 let a občas se na ně podíváme s odstupem z roku 2008, kdy se Hance daří odškrtávat jména ze svého seznamu, i když některá setkání si představovala trošku jinak… V roce 1983 je Hanka dospívající studentka žijící s rodiči a starším bratrem ve starém domku na břehu Vltavy. Kousek od nich žije v chalupě její strýc s babičkou. S kamarádkami Olinou a Annou řeší zábavy, školu, kam kdo půjde po matuře, a kluky. A postupně také stále víc prosakující informace o tom, že jejich vesnice bude zatopená přehradou, která se bude stavět kvůli Temelínu. Během 10 let se s urputností svého mládí odmítá vzdát života v rozpadající se vsi. Snaží se s přáteli bojovat, jak jen to jde, o další a další prodlužování pobytu. Přitom sleduje, jak sousedé postupně vesnici přeci jen opouštějí. Někteří se stěhují do paneláků ve městě, někteří se rozhodnou řešit situaci po svém, některé musí vystěhovat takřka násilím. Vedle toho s ní prožíváme studium, přestěhování od rodičů do chalupy jejího chlapce, rozpad přátelství s Olinou, přetrvávající kamarádství s Annou, odchod jejího bratra do vězení a jeho zavržení otcem… a nakonec i odjezd na roční pobyt v Anglii jako au-pair… Na románu Rybí krev mě dostali dvě věci. Jednak to bylo téma vysídlení vesnice kvůli přehradě. Vykreslení jednotlivých obyvatel a jejich osudů je natolik působivé, až čtenáře z celé situace občas mrazí. A pak fakt, že se Jiří Hájíček , jakožto muž, dokonale vcítil do Hanky, nejprve mladé holky a později zralé ženy. Její nelehké dospívání i návrat domů po letech v cizině nám zprostředkovává naprosto přesvědčivě a přirozeně. V náznacích se pak dozvídáme spoustu věcí, které nemusí být čtenáři polopaticky vysvětlovány. Autorkou recenze je Lenka Mynaříková