Čtenářská recenze: Dan Brown - Počátek
Každý nový titul „továrny na bestsellery“ amerického spisovatele Dana Browna, provází velké očekávání, protože co kniha, to kasovní trhák. Předchozí román, <a href="jnpx:x-inferno_filmova_obalka">Inferno</a>, jsem přečetla jedním dechem, protože z Božské komedie Dante Alighieriho (který je mou krevní skupinou) už sice vycházelo mnoho autorů, ale Dan Brown se s tímto tématem po Alighierim popasoval asi nejlépe.
Ani Počátek nezklamal moje očekávání, sice jsem na webu narazila i na komentáře odsuzující téma, či rozuzlení jako „nebrownovské“, či málo tajuplné, ale mám dojem, že ten kdo podobné hodnocení napsal, buď nevěnoval četbě potřebnou pozornost, nebo se bál zamyslet se dostatečně nad otázkami, které Brown položil: Odkud vlastně lidstvo pochází – stvořil je Bůh, nebo vzniklo v důsledku Velkého třesku a evolucí se vyvinulo z těch nejjednodušších organismů? A jaké mají lidé vyhlídky do budoucnosti – míří k lepším zítřkům, či k apokalypse a zkáze? Robert Langdon se tentokrát ocitá ve Španělsku, kam ho pozval jeho někdejší žák, úspěšný počítačový mág, milionář, vizionář a milovník zázraků nejmodernější technologie, Edmond Kirsch. Kirsch chystá v Guggenheimově muzeu moderního umění odhalení senzační teorie, která má mít potenciál pomyslné atomové bomby. Samotná prezentace je výpravnou show, jejíž hlavní hvězdou je Edmond Kirsch osobně a miliony lidí napříč kontinenty napjatě očekávají okamžik, kdy jeho slova nejenže mají odpovědět na dvě nejzákladnější otázky, které si lidstvo klade: Kde jsme se vzali? Kam spějeme?, ale mají otřást úhelnými kameny základů všech světových náboženství. Události v muzeu naberou zcela nečekaný směr a profesor Langdon spolu s charismatickou a půvabnou Ambrou Vidalovou, budoucí španělskou královnou, musí vyřešit spletitý rébus. V patách mají nebezpečného pronásledovatale a španělskou policii, ale jejich nejúhlavnějším nepřítelem je – čas. Média se zmítají v přívalu nejrůznějších konspiračních teorií, ale pravda je ukryta velice dobře. Brownovi se povedlo přímo obdivuhodně skloubit nejnovější umělecké trendy a tradiční pojetí umění. Do děje (jak je ostatně u něho pravidlem) zapracoval tolik zajímavých odkazů na slavné stavby, umělce, obrazy a knihy, že mi to nedalo a průběžně jsem si během četby dohledávala na internetu informace a obrázky, což výborně umocňovalo můj zážitek ze čtení. Ještě si dovolím doplnit jeden postřeh – možná je to jen můj dojem, ale na několika místech knihy se mi zdálo, že autor skryl takzvaně mezi řádky myšlenky, které nechtěl publikovat přímo. Ale kdo ví …… Nebála bych se hodnotit devíti body z deseti. Autorkou recenze je Iveta Filanderová