Čtenářská recenze: Lars Kepler - Paganiniho smlouva

Největším knižním hitem loňského podzimu se stal krimi thriller „Hypnotizér“ švédské manželské dvojice Ahndorilových píšících pod pseudonymem Lars Kepler. Prodalo se ho u nás přes padesát tisíc výtisků, což je na poměry české kotliny neuvěřitelné číslo. Po roce se na pultech knihkupectví objevil další titul této skandinávské dvojice, a to „Paganiniho smlouva“ .

Oba tituly spojuje postava stockholmského policejního komisaře Joona Linna, který má na starosti vyšetřování případů v obou knihách. Román „ Hypnotizér“ byl skutečně mistrně napsaný krimi thriller, plný zběsilé jízdy v krvavých stopách vyšinutého mladého kluka. Násilí, brutalita, to vše mne vedlo k myšlence, že „Hypnotizér“ se pohybuje na až hraně mezi thrillerem a hororem. „Paganiniho smlouva“ už tak zcela do tohoto rámce nezapadá. Spíše bych ji více směroval do špionážních příběhů. Celý příběh se točí kolem jediného – mezinárodního obchodu se zbraněmi. Žádný pokoutní prodej několika kalašniků nějakým rebelů z třetí světa, ale legálně se tvářící seriózní státní zakázka švédského zbrojního koncernu za stovky miliónů dolarů. Zde bych kladl důraz na termín „legálně se tvářící“, protože v této branži je spíše více toho nelegálního. A to se stane osudným mnoha lidem, kteří chtě nechtě se připletou do transakce, kterou v pozadí řídí jeden z největších a nejnebezpečnějších obchodníků se zbraněmi na světě. Do knihy vstupujeme podivuhodnou vraždou – mrtvá utopená dívka sedící v kajutě opuštěné jachty, k tomu ve zcela suchých šatech. Utopená v moři, přitom jakoby mořem netknutá. A od této chvíle se jako čtenář dostáváte na pětiset stránkový tobogán chladného násilí, nesmyslné brutality,či mysteriózního chování, kterým proletíte tak rychle, že místy zapomenete dýchat. Lars Kepler si se zápletkami příběhu, které jakoby z počátku neměly nic společného, dokázal mistrně pohrát a jako několik pramenů pomalu pospojovat v do hlavní řeky děje. Vytváří tím jakoby jistou časovou disharmonii, kdy v jedné kapitole víte už něco, co se odehraje až o několik kapitol později. Ale i to je kouzlo tohoto příběhu, který Kepler tak mistrně kočíroval. Narazíte takto například na kapitolu popisující hrůzostrašné chvíle, kdy je zaživa upálen neznámý -náctiletý kluk, a vy si říkáte – proč? Odpověď je v nám posléze vysvětlena tím, že Paganiniho smlouva je neporušitelná, ani smrt ji nedokáže zrušit. V tom je její perverzní „kouzlo“, kterým se v závěru vše objasní. Přes zběsilou a napínavou akci celou strukturu děje drží především postava komisaře Joona. Podivný sympaťák se srdcem pravého policisty, který svým neobvyklým chováním a myšlením si získal desetitisíce čtenářů na celém světě. Ale i další postavy z románu mají výbornou vnitřní charakteristiku, spojenou především jejich šílenou hrůzou z tajemné Paganiniho smlouvy. Některé postavy ale dostali do vínku takové vlastnosti, že už to balancuje na hraně vlastní parodie. Třeba nezničitelný nájemný zabiják, který doslova likviduje švédskou policii, lodě, vrtulníky, zahraniční ambasády atd. „Paganiniho smlouva“ je příklad vynikající literární zábavy, která určitě zaujme jak čtenáře „Hypnotizéra“, tak i ty, kteří se s Larsem Keplerem zde setkávají poprvé. Autorem recenze je Bohdan Volejníček