Čtenářská recenze: Robert Fulghum - Opravář osudů

Nový „český“ román (jak praví slogan na knize) prý vypráví o Georgi Novakovi, který v Česku pátrá po svých českých kořenech. Asi bych to ale jako ústřední příběh nevybrala. V knize toto téma není nijak výrazně rozvinuto, snad jen jednou, když George jede ke svým vzdáleným bratrancům do Vyškova. Spíš je to jen důvod, proč se tato postava muže z Texasu ocitla v Praze.

Hned na začátku nás Robert Fulghum vtáhne do zábavy v hospodě U Devíti draků a jedné ovce. Vede jí Rad a hlavním štamgastem je starý pán zvaný strejda Petr. K pobavení všech vypráví různé historky a vymýšlí hospodské akce (například zinscenování bitvy u Little Bighornu). Jedním z hostů tohoto podniku je také George Novak. Američan z „české“ vesnice v Texasu. Po studiích nějakou dobu cestoval po světě. Po těžkém úrazu byl rodinou vyslán do České republiky, aby zde pátral po českých předcích. Díky svému mecenáši nemusí řešit otázku peněz. U Devíti draků se seznámí s Verou Vesely a tak vstupuje do hry další Čechoameričan. I Vera pochází ze stejné oblasti v Texasu a v Praze se živí jako tlumočnice, překladatelka a… no prostě je v Praze otevřenější přístup k volnému sexu… Jednou v noci se Georgovi v jeho kuchyni zjeví něco, co popisuje jako hologram, říká tomu avatár… možná anděl? Ten mu nabídne profesi opraváře osudů. Stačí když se bude dívat kolem sebe, zamyslí se, rozhodne, zasoustředí a pak řekne: tak se má stát. Ale ne, neopravuje osudy nijak závrtně, stačí drobnosti. Mnohé z nich zvládne každý, když bude chtít. Zapomenutý šátek získá novou majitelku a zlepší jí den, běžící holčička nevběhne pod auto (no dobře, to je zrovna celkem zásadní zásah), vyslechne dívku ve vlaku… Když se pokusí zasáhnout do života Very víc, než by měl, jejich cesty se rozejdou. Ale osud (?) mu přivede do cesty Luci Milenu… Celkově jsem z knihy trochu rozpačitá. Je to sice Robert Fulghum , čte se to dobře, ale působí to na mě, jakoby poskládal jednotlivé příběhy do románu a sešil je k sobě horkou jehlou. A aby to nebylo málo, opatřilo jeho české dvorní nakladatelství tento román dost divnou obálkou, která nemá nic společného s krásou jeho předchozích česky vydaných knih. Jako román jsem si určitě víc užila Třetí přání (všechny svazky) a Drž mě pevně, miluj mě zlehka spolu se Vzpomínkami na jedno dobrodružství . To jsou pro mě krásné knihy zvenku i zevnitř, s pevnějším a prokreslenějším příběhem. Pokud přemýšlíte nad čtením tohoto románu, zkuste k němu přistupovat jako k příběhům a nečekejte velký románový příběh. Věřím, že pak bude vaše očekávání lépe naplněno. Autorkou recenze je Lenka Mynaříková