Čtenářská recenze: Stieg Larsson - Muži, kteří nenávidí ženy

Není jistě zapotřebí dělat prvnímu dílu Milénia reklamu, těch jste asi během posledních měsíců viděli spousty. Titulem „bestseller“ se tato kniha rozhodně nepyšní nadarmo! Ke koupi této knihy mě přiměly právě ony víc jak kladné ohlasy a recenze. Stiega Larssona jsem coby spisovatele předtím neznala a o trilogii Milénium jsem také neslyšela. Mnohé z čtenářských recenzí a hodnocení mluvily o tom, že prvních padesát až osmdesát stran je poněkud nudných, ale pak děj nabírá rychlý spád. Byla jsem proto taky připravená na pomalejší rozjezd, ale jak jsem později zjistila, vůbec to nebylo zapotřebí. Kniha Muži, kteří nenávidí ženy mě pohltila od samého začátku.

V knize mě zaujaly už jen obě hlavní postavy: Mikael Blomkvist a Lisbeth Salanderová. Mikael pracuje jako novinář časopisu Milénia a Lisbeth je extravagantní pětadvacetiletá hackerka, pracující v bezpečnostní agentuře. Je úplným outsiderem, nemá žádné sociální návyky a je naprosto svérázná a osobitá. Oba je spojí jeden zájem, a sice vyšetřit vraždu Harriet Vangerové, která se údajně odehrála před čtyřiceti lety, roku 1966, na ostrově Hedeby poblíž města Hedestadt Vraždu se během oněch čtyřiceti let nepodařilo rozluštit, dívka zkrátka zmizela (vlastně se ani neví, zda byla skutečně zavražděna)a proto Henrik Vanger, průmyslník a hlava rodinného klanu Vangerů, najme právě Mikaela Blomkvista, aby prozkoumal všechna fakta a pokusil se zmizení jeho milované vnučky objasnit. Co se týče formy, kniha spíše nevyčnívá, ale má dvě přednosti, kterými na sebe strhla právě takovou pozornost: mistrné vykreslení postav, a to nejen těch hlavních. Naprosto mě zaujalo, že jsem dokonale znala psychologii všech aktérů, kteří měli co dočinění s osou příběhu, ale přitom se jejich jednání nedalo tak lehce předvídat. No a druhým výjimečným znakem knihy byl naprosto strhující děj. Muži, kteří nenávidí ženy je kniha, která svým dějem pohltí i čtenáře, kteří nejsou zrovna příznivci detektivek. Popravdě řečeno si ani nejsem jistá, zda se tato Larssonova kniha vůbec dá nazvat detektivkou… Každopádně věřím, že vás její děj pohltí a nepustí, bude vás držet až do úplného konce, a i pak určitě budete rozhodnuti přečíst si další díl (Dívka, která si hrála s ohněm), který bezpochyby také stojí za přečtení! Každá z knih trilogie Milénium má svůj uzavřený děj, ale přitom všechny jejich linie střetnou v posledním díle, Dívka, která kopla do vosího hnízda. Bylo by asi fádní psát fráze o tom, že se mi kniha líbila. Svou spokojenost s ní bych ráda vyjádřila jen tím, že se přiznám, že jsem ji četla téměř neustále - při vaření, v práci, před spaním a někdy i přes noc. S přečtením knihy si většinou dávám načas, ale u téhle tomu bylo naopak. Ona sama mě zkrátka chytila a pustila až s poslední stránkou. V každém případě se jedná o jednu z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Autorkou recenze je Andrea Štyndlová