Čtenářská recenze: Umberto Eco - Kant a ptakopysk

Většina čtenářů si se jménem Umberta Eca v první řadě spojí dílo Jméno růže. Kromě toho, že byl Umberto Eco romanopisec, zabýval se také sémiotikou, literární vědou a středověkou estetikou. Ti znalejší jeho díla ví, že je autorem pro širokou veřejnost nepříliš záživných a odborných spisů. Tento styl tak trochu opouští právě v díle Kant a ptakopysk, přestože má také odborný základ. V tomto díle se Eco vrací k některým tématům, které již řešil ve své Teorii sémiotiky, ovšem s tím rozdílem, že nyní na ně pohlíží z odlišných úhlů.

Pokládá si a rozebírá otázky na téma jistoty lidského poznání, spolehlivosti verbálního vyjadřování a dotýká se také odvěké lidské touhy katalogizovat lidské vědění. Právě na takovém uspořádání se podílela řada filozofů, např. Kant, zmíněný v názvu knihy. Na druhou stranu se zabývá vším, co do tohoto řádu vneslo zmatek, např. ptakopysk, jenž byl cílem dohadů přírodovědců. Kam ho vlastně zařadit? Mezi savce? Ptáky či plazy? Takový ptakopysk zpochybnil veškeré jistoty, které dosud existovaly. Velmi zajímavě také rozebírá otázku autenticity a pravosti, a sice na příkladu opatství Saint Guinness z 12. století. Mniši ho opravovali, rekonstruovali, každý rozdrolený kámen nahradili novým a nakonec do dnešní doby zachovali jeho původní podobu, takže je opatství pokládáno za původní. Eco se právě nad tímto problémem ale zamýšlí a vyslovuje názor, že v takovém případě se jedná spíše už o repliku než o původní dílo. V protikladu k této problematice hovoří o stavbách, z nichž se do dnešní doby dochovaly pouze trosky. Takové stavby jsou původní, hovoříme-li o materiálu. Ale jako celek – stavba- již neexistuje. Zmiňuje příklad Port Royal. Dnes se na původním místě nedochovalo takřka nic. Zajímavě také řeší otázku přestěhování památky na zcela jiné místo. Stavba se tak sice dochová, ale jak je to s otázkou identity? Umberto Eco má mimořádný rozhled, který jistě každého čtenáře, který ho zná pouze jako romanopisce překvapí. Ve svých úvahách navazuje na literaturu, hudbu, výtvarné umění, filozofii,… Zabývá se zde rovněž zrcadly, kterým se věnuje i v jiných svých dílech a úvahách, zvlášť jejich zmnožovanými, ale zároveň obrácenými obrazy a navazuje také na televizi a jí šířené obrazy. V souvislosti se slavnými filozofy rozebírá otázku pojmů – označují pouze pojmy, nebo označují konkrétní věci? Jaký je rozdíl mezi jednotlivou věcí (např. židlí) a zevšeobecněním této jednotlivé věci (ideou židle)? Pokud čekáte populárně zábavný styl, pak tuto knihu raději nečtěte. Eco ve své knize Kant a ptakopysk hovoří o filozofických otázkách odborným stylem, který však není zcela odlidštěný a i přes svou odbornost dokáže být záživný a velmi čtivý, což osobně považuji za jednu z mnoha předností této knihy. Autorkou recenze je Andrea Štyndlová