Čtenářská recenze: James Hazel - Jepice

V opuštěném lesním srubu objeví policie zmasakrované tělo. Oběť byla otrávena specifickým druhem jedu, jež působí tak nesnesitelné utrpení, že se člověk snaží rozdrásat si tělo a dostat se k srdci, ukončit nesnesitelnou trýzeň. Ohledání místa činu se zúčastní i generální prokurátor Philip Wren, který podobný výjev nevidí nejspíš poprvé. Mrtvý měl v ústech jepici.

Hlavní postavou je právník Charlie Priest. Do celého případu se zamotal vlastně tak trochu nevinně. Ve vlastním bytě ho napadl uniformovaný policista, který po něm chtěl konkrétní flash disk, který měl mít Priest u sebe. Jenže ten o ničem neví... Jen zázrakem se podařilo Priestovi osvobodit z téměř jistého konce a útočníka vyplašit. Ten se však sám stane obětí. Je mu podán jed a jeho tělo je zohaveno a nabodnuto na tyč jako z románu o Vladovi Napichovačovi. To už je silná káva pro všechny a policejní vyšetřování začne nabírat na obrátkách. Priestovi měl poslat flashku jeho kmotr Philip Wren. Priest však vrahem není, a protože tlak na jeho osobu se stupňuje, začne v pátrání na vlastní pěst se svými nesourodými, avšak oddanými a zapálenými kolegy, kteří se jen tak nevzdají. Příběh ze současnosti se prolíná s epizodami odehrávajícími se bezprostředně po osvobození německého koncentračního tábora Buchenwald. Britská vojenská tajná služba v čele s plukovníkem Ruckem má za úkol dostat pod kontrolu skupinu jistých osob, jež prováděla na vězních experimenty s modifikovaným strychninem. Hlavní postavou je doktor Schneider, zarytý nacista, který však ve svém počínání neshledával nic nekalého, ba právě naopak, zarputile tvrdí, že pracoval pro vědu, pro vyšší moc. A to za jakoukoliv cenu na lidských životech. Pro něj totiž tito lidé neměli žádnou cenu. Pro Rucka jsou však nacistické praktiky s hrou na Boha nepřijatelné a snaží se vypátrat hlavní důvod brutálního mučení vězňů. Oba příběhy, které dělí dlouhých sedmdesát let, se spojí ve finále v jeden, v mučivém a šokujícím odhalení. Tajná akce britské vlády s názvem Jepice měla po válce za úkol odhalit, co stálo za největší etnickou čistkou v historii a za posedlostí nacistů. Nešťastníci, kteří byli vystaveni působení extrémního zla ve velmi mladém věku, často podlehli a zlo si našlo cestu k jejich duši. Vzrušení, strach, agresivita, mučení, zvrhlá mysl… Jepice se přetransformovala a brala s sebou nic netušící oběti. Kniha se čte jedním dechem, má mistrovskou zápletku a pachatele, jehož totožnost jen tak neodhalíte. Nese s sebou poselství, že každé divadélko potřebuje obecenstvo a platící diváky, jinak jeho existence popírá smysl. Autorkou recenze je Lucie Bednářová