Čtenářská recenze: Andrew Mayne - Hračkář

Po různých podezřeních, kterým musel Theo Cray čelit v souvislosti s vraždou jeho někdejší studentky, se nyní nemůže vrátit ke svým univerzitním výzkumům a je nucen uchýlit se do ústraní. Učinil pokus začít nový život jinde, ale po krátké době je chtě nechtě vtažen do dalšího případu. Ten se významně pojí k jedné městské legendě z chudinské čtvrti a k bytosti opředené záhadami, zvané Hračkář. Bezradný otec pohřešuje svoje dítě a úřady mu odmítají pomoci. Obrací se proto na Thea jako na poslední naději při pátrání po svém ztraceném dítěti, k jehož nalezení existují pouze dvě indicie: záhadné dětské kresby a ona tajemná legenda.

Ač se Theo Cray zpočátku brání, nakonec ho případ mizejících dětí, související s městskou legendou, přece jenom začne zajímat. Co když je postava Hračkáře opravdu skutečná? A proč unáší pouze děti z chudých rodin? Možná, že existuje někdo, kdo se s Hračkářem setkal. Kdysi, před mnoha lety… Profesor Theo Cray se pouští do pátrání, spojuje k sobě jednotlivá pojítka jako dílky puzzle. Opět, stejně tak jako v Šelmě, využívá neortodoxní metody a zároveň nám všechny svoje postupy dostatečně vysvětluje a objasňuje . Právě v tomto byla pro mě kniha velice zajímavá – nejenom, že děj je strhující, ale do určité míry také poučný. Začátek knihy byl poměrně zdlouhavý, ale pak už měla docela velký spád a rozhodně se četla jedním dechem. Vzhledem k tomu, že jsem četla i první díl série s Theem Crayem, Šelma , trochu mi neseděl fakt, že dříve vysoce racionální přírodovědec je nyní ochotný pracovat s hypotézami a domněnkami . A to dokonce dříve, než začne shánět důkazy! Tento detail mi k postavě moc neseděl. Další věc, se kterou jsem měla problém, byl fakt, že i v tomto příběhu Theovi v jeho snahách všechny úřady a především policie házejí klacky pod nohy a na jeho argumenty a přínos ve vyšetřování reagují více méně vlažně, pokud se ho policie přímo nesnaží zatknout. Poněkud zvláštní je taktéž samotná postava Hračkáře. Kniha ji popisuje jako chytrého děsivého pedofila, který holduje černé magii, a který vraždí malé kluky . Na mě osobně postava působila opačně: spíš jako introvertní plachý muž, který vraždí z nějakého vnitřního popudu, naprosto nepromyšleně a impulzivně. Jak jsem již psala v recenzi na knihu Šelma, Andrew Mayne , je profesí salonní kouzelník a televizní hvězda, což asi hodně objasňuje fakt, že sází spíš na jedinečnost charakterů knižních postav a popis prostředí je docela upozaděný. Pokud vám toto nebude vadit, jeho knihy si pravděpodobně zamilujete. V opačném případě se vám postavy i děj budou zdát tak trochu nereálné. Velkým plusem však pro mě byly odkazy na skutečné sériové vrahy . A ještě jedna rada pro ty, kteří se chystají číst Hračkáře , ale ještě nečetli Šelmu. Doporučuji číst v pořadí Šelma – Hračkář. V Hračkáři jsou totiž na mnoha místech zmíněny detaily z první knihy, bohužel i s rozuzlením. V kapitole 2 je prozrazena kompletní zápletka a v dalších kapitolách se k případu stále vrací. Nevím, zda bych v takové situaci chtěla číst knihu, o níž bych věděla, jak dopadne. Závěr Hračkáře není až tak akční jako u Šelmy, proto mi víc seděl a zdál se mi být mnohem více reálný. Trochu mi chybělo možná jenom detailnější vysvětlení vrahova počínání a motivu k páchání tak otřesných věcí. Co se knize skutečně povedlo, je obálka . Stejně jako u Šelmy je mimořádně povedená! Jestliže vás zaujala Šelma, Hračkář vás zcela jistě nezklame. Můžete se opět těšit na thriller s neobvyklou zápletkou a originálním motivem, na text, který se hezky čte a navíc má spád. Autorkou recenze je Andrea Simoglu.