Čtenářská recenze: Robert Bryndza - Dívka v ledu

V zamrzlém jezírku v parku u jednoho londýnského muzea je nalezena mrtvá dívka. Záhy se detektivům podaří zjistit, že se jedná o pohřešovanou Andreu, krásnou dívku z velice mocné a bohaté londýnské rodiny. Její život byl dokonalý. Kdo ji mohl něco tak strašného provést a proč?

Případu se ujímá šéfinspektor Erika Fosterová , jejíž poslední případ skončil katastrofou a smrtí pěti policistů, mezi nimiž byl také její manžel Mark. Její kariéra doslova visí na vlásku. Kromě toho se musí vypořádat s vlastním selháním a démony. Boj s vrahem Andrey je však mnohem hrůznější, než si myslela. Robert Bryndza je současný britský autor, který momentálně žije na Slovensku. Prostředí Slovenska se do děje Dívky v ledu, autorovy první knihy, která se dočkala českého vydání, promítne hned několikrát. Je docela s podivem, že se jedná o případy, nad kterými trochu pozornější čtenář musí kroutit hlavou: Postava Eriky Fosterové pochází ze Slovenska. Když se setká s matkou oběti, která shodou okolností pochází také ze Slovenska, z Bratislavy, potýká se s opovržením. Důvod? Erika je původem z Nitry. Z knihy se dočítáme, že obyvatelé Bratislavy se na všechny ostatní Slováky, žijící mimo hlavní město, dívají skrz prsty . Osobně jsem nikdy nic podobného neslyšela a upřímně řečeno ani tomu nevěřím. Setkání s krajanem v cizím prostředí v lidech přece obvykle vyvolává spíš pocit sounáležitosti! Šéfinspektor Erika Fosterová postupně odhaluje spojitost mezi dcerou vlivného lobbisty s dalšími mrtvými dívkami. Jedna z nich je z České republiky, přesto o nich autor píše jako o ženách z východní Evropy . Taková neznalost se vážně nedá přehlédnout. O základním územním rozdělení Evropy se učí děti na základní škole nemluvě o možnosti si podobnou informaci jednoduše „vygooglit“. Proč to autor neudělal? Dalším překvapením pro mě bylo rozhodnutí superintendanta Marche povolat z Manchesteru do Londýna právě Eriku Fosterovou. Proč zrovna osobu, jejíž poslední případ skončil fiaskem? Kdyby zůstalo jen u tohoto, asi bych si vše vysvětlila tak, že se rozhodli dát Erice ještě jednu šanci. Těm pozornějším ale neunikne další naprosto nelogická věc, a sice nepřátelský postoj rodiny zemřelé a také superintendanta Marche vůči Erice . Čím víc se jí daří případ objasnit, tím víc jí hází klacky pod nohy. Proč musí překonávat překážky ze strany svých spolupracovníků, když plní svou práci?? Kromě toho na mě Erika Fosterová působila těžce neprofesionálně. Její detektivní postupy působí školácky až neohrabaně . Hodně mi u postavy chyběl také onen přirozený instinkt, jakým oplývá například detektiv Hary Hole z knih Joa Nesbøho . Prokreslení psychologie Eriky mně hodně chybí . Nedokázala jsem si ji nijak představit, neuměla jsem se do ní vžít. Suchý popis její postavy ve mně vyvolal spíš nesympatie, což je z mého pohledu určitě špatně. Popisem psychologie se autor bohužel nezdržuje ani u dalších postav. Na druhou stranu musím uznat, že se Dívka v ledu velice dobře čte , že má spád , a že se v ní mísí britský styl s poutavostí severských detektivek . O pachateli jsem až do poslední chvíle neměla ani potuchy, což oceňuji stejně jako napínavý závěr knihy. Erika Fosterová po vrahovi slídí i za cenu vlastního nebezpečí, přičemž ji žene nikoli touha po úspěchu, nýbrž po spravedlnosti pro oběti tak hrůzných zločinů. Děj knihy autor nijak uměle neprotahuje, jednoduše plyne a my jsme do něj vtaženi a neustále udržováni v napětí . Do toho nejlepšího, co jsem zatím v daném žánru četla, má Dívka v ledu poměrně daleko. Špatná ale rozhodně není a za přečtení stojí. Nesetkáte se v ní s hluchými místy ani nudnými pasážemi. Zápletka je zajímavá a vrah těžko odhadnutelný, zvlášť proto, že má jako každý správný psychopat, dvě tváře. Autorkou recenze je Andrea Simoglu