Čtenářská recenze: Dominik Landsman - Deníček moderního fotra 3

Deníček moderního fotra je skvěle napsaná série o rodičovství, u které se budete lámat v pase a řezat se smíchy a knihu neodložíte, dokud ji nedočtete. Sarkasmus a cynismus, spolu s obrovskou dávkou sebeironie a černého humoru jsou hlavním rysem těchto knih. Autor knihy Dominik Landsman popisuje strasti a slasti otce na mateřské a posléze rodičovské dovolené. Trefně popisuje psychické i fyzické rozpoložení „moderního“ otce, který se snaží svou úlohu zodpovědného rodiče na mateřské splnit. Jen díky fyzické převaze nad malým teroristou Čeňkem (rozuměj synkem) se mu to daří zvládat. Ve třetím díle (je stejně dobrý jako ty dva předchozí, protože to není žádná nastavovaná kaše, ale vývoj) se mateřská chýlí ke konci a je tu ten správný čas, aby šel Čeněk do školky a Dominikovi se trochu uvolnily ruce. Jenže všechno není tak snadné, jak to vypadá a tak vzhůru do období vzdoru, absence plíny, řádné školkové docházky!

Cílem každého rodiče je vychovat ze svého dítěte slušného, poctivého a pracovitého člověka. Člověka, který bude mít dostatečný morální kredit, který bude ctít autority a který bude poslouchat, když mu někdo řekne, že hlína z květináče se nežere. I já jsem kdysi míval takové cíle. Býval jsem mladý, nadějný a perspektivní rodič plný ideálů, vizí, plánů a hlavně nadšení. Vše jsem měl nalajnované a byl jsem přesvědčen, že uspěju. Neuspěl jsem. Kdesi během dlouhé poutě jsem sešel z cesty a už se mi nedaří na ni vrátit. Nebudu chodit kolem horké kaše, Čeněk je nevychovaný sígr… Třetí díl Deníčku moderního fotra je rozdělen na pět částí: Mateřská se chýlí ke konci, Život po mateřské dovolené, Školka a přidružené radosti, Ono si to nakonec sedne a Fotr sobě. U Landsmana oceňuji, že se jako chlap uměl upozadit před svou ženou (ač má vysokoškolské vzdělání a mohl by si tak připadat jednotvárnou rolí opatrovníka dítěte, uklízečky, kuchařky a hospodyně v jednom spíš méněcenný) a své role tatínka na mateřské se zhostil se ctí a vervou, jak se na správného chlapa patří. Jeho životní krédo „hlavní je, aby přežilo dítě i já“ je všeříkající a trefné. Milou součástí knihy je i glosování jeho vztahu s Natašou, přítelkyní, matkou jeho dítěte, i manželkou v jednom. Opravdu vtipné! U nás doma jsem byla na mateřské já, nikoliv manžel, a rovnou s dvojčaty (chlapečky) a ne jen s jedním dítětem. Přesto mi Landsman mluví z duše a ještě teď si vzpomínám (dnes už s úsměvem, ale občas jsem bývala na kraji fyzického i psychického vyčerpání) na probdělé noci, prekérní situace, které snad ani nelze vymyslet, stereotypní období a milion humorných scének, ze kterých by někdo možná i brečel, které se prostě musí zažít. S odstupem času se dá moje mateřská dovolená zhodnotit jako báječná, ale když jsem na ní byla, nepřipadala jsem si tak. Bez dětí jsem nespala 1000 a 1 noc (ano, téměř 3 roky, čtete dobře), protože si na ně „nikdo netroufl“ a připadala jsem si jako Šeherezáda, jako robot nebo jako Emil Zátopek (… když nemůžeš, tak přidej víc…). Manžel pomáhal a o děti se staral, jak jen to šlo, ale také nechápal, z čeho jsem unavená, když jsem doma a on chodí do práce. Autor Dominik Landsman pracoval původně jako realitní makléř. V práci dostal výpověď měsíc před porodem manželky, a tak se rozhodl zůstat místo ní na mateřské dovolené. Začal psát, aby nezešílel a založil si blog, kde popisoval své zážitky a tvrdě nabyté zkušenosti z mateřské. V roce 2016 získal Landsman ocenění v soutěži Czech Blog Awards 2016. Od Landsmana jsem již přečetla všechny jeho knihy. Je to moje krevní skupina. Mám ráda i jeho Deníček moderního páru aneb Ženy jsou z Venuše a muži jsou debil (společně se Zuzanou Hubeňákovou ) a dokonce i dobrodružnou pohádkovou knížku pro děti Lapuťák a kapitán Adorabl . Autorkou recenze je Lucie Bednářová