Čtenářská recenze: Karel Čapek - Dášeňka, čili Život štěněte

Kdo by neznal Dášeňku, hrubosrstou foxteriérku, která se narodila v domácnosti Karla Čapka fence Iris? Ať už ji znáte z knihy, večerníčku, či z vyprávění na CD nebo od vašich rodičů, stále je Dášeňka to roztomilé zvídavé štěně, které však ve skutečnosti bylo asi pěkný prevít…

O čem kniha Dášeňka je, to asi není potřeba příliš rozebírat: autor vypráví, jak se narodila, jak začala vidět, chodit, poznávat svět, okusovat vše, na co přišla, jak je těžké fotografovat štěně, vymýšlí pohádky pro Dášeňku, vypráví o psích zvycích, o lidech a vypouští Dášeňku do její člověčí rodiny. Krásné povídání je bohatě doplněno autorovými jednoduchými, ale výstižnými, kresbami, které čtenáře baví i po letech od prvního přečtení. Doprovodná rozsáhlá fotografická příloha (také z autorovy tvorby) zachycuje Dášeňku v různých pozicích a situacích. Velmi zajímavý je doslov Jiřího Opelíka. Z něj se dozvíme, že prvního psa si Karel Čapek (narozen r. 1890) pořídil až v roce 1926, když měl vlastní dům se zahradou na Vinohradech. O prvních dvou psech psal fejetony do Lidových novin, ale až Dášeňka, potomek Iris – jeho druhé fenky, se dočkala i své knihy. Měla to štěstí, že Karel Čapek právě procházel obdobím, kdy se zajímal o fotografování. K jeho vlastnostem patřilo i to, že jakmile svůj nový koníček ovládl, vyměnil ho za nějaký nový. Takže ani u fotografování nezůstal příliš dlouho a Dášeňka se narodila v pravý čas. Stejně jako je Dášeňka v knize vypuštěna do své lidské rodiny, odešla od své matky Iris i ve skutečnosti. Podle vzpomínek Čapkova švagra Karla Scheinpfluga ji Čapek daroval Vladislavu Vančurovi , kterému se líbila. Když mu doma rozkousala na co přišla, včetně střechy domu, na kterou ji za trest vysadil, vrátil ji zpět k Čapkovým. Podle vzpomínek Ludmily Vančurové se však nejednalo o Dášeňku, ale o jejího bratra z předchozího vrhu, Celdu. Ať už tomu bylo jakkoliv, Čapkovo vyprávění o Dášeňce baví děti dodnes . K mému překvapení si tuto knihu naši synové ve druhé třídě sami vybrali ke čtení a s chutí ji přelouskali. Poprali se s mnoha dlouhými souvětími i s pár výrazy, které bylo třeba vysvětlit, ale při čtení se náramně bavili! Autorkou recenze je Lenka Mynaříková