Čtenářská recenze: David Williams - Babička drsňačka

V současné literatuře pro děti a mládež jsou populární kromě fantastiky s upíry i příběhy s humorným vtipným dějem s prvky absurdity. Úspěch u nás proto slaví třeba knihy norské hvězdy Jo Nesbo o Doktoru Proktrovi, nebo příběhy irského Eoina Colfera. Ale největší ikonou těchto příběhů je bezesporu dneska už zesnulý britský autor s norskými kořeny Roald Dahl. A právě k němu, jako k jeho nástupci, se přirovnává další spisovatel z britských ostrovů David Walliams (*1971), též známý televizní komik. Nakl. Argo v rychlém sledu vydalo jeho dvě knihy „Babička drsňačka“ a „ Pan Smraďoch“.

Všichni tyto bytosti známe: ondulované vlasy v podivných barvách, silné brýle, šoupavý krok, když sníte čtyři zákusky místo jedno, ještě vás pochválí, a na televizi se může u nich koukat… dokud nepadnete. Ano, jsou to BABIČKY! I hrdina této knihy Ben má takovou jednu. Jenže ona nesplňuje obvyklé standardy pro milé babičky. Má doma jen svoji oblíbenou kapustu (jist pečenou kapustu s dušenou kapustou, k tomu vařenou kapustu jako přílohu), televizi má rozbitou už několik let, a ujíždí na hře scrabble (a celý den jen prdí). Každý pátek večer u ní musí přespat, protože jeho praštění rodiče zase ujíždí na televizních tanečních soutěžích. A k tomu potřebují klid. Pak stačí jeden nevinný telefon: „Já chci domů. S babičkou je příšerná nuda. To je mučení, být tady s ní.“, který udělá z babičky naprostou drsňačku. Největší zlodějku drahokamů na světě. Už od prvních stránek jasně vidíme, že D. Walliams dokonale pochopil, že atraktivní knihu pro mládež dělají humor a absurdní nápady s trochou neotřelé fantasie. A toho je v příběhu více než dost. Jen samotné postavy: matka poblázněná do taneční mistra Flavio Flaviolliho, dědek Parker ze sousedské hlídky či babička s přebujelou fantazií. Ani samotný Ben není tak „normální“. Který kluk má za koníčka instalatérství, a za vrchol blaha považuje listování v novém čísle úžasně atraktivního Instalatérského týdeníku? Z tohoto guláše udělat Walliams hromadu srandy. Ono srovnání s fenomenálním Roaldem Dahlem je tedy místě. Přesto nikdo není přesnou kopií jiného. Rozdíly tu jsou. Zatímco Dahl povoloval uzdu své fantazie, jak se dalo, Walliams se přece jen více drží na bezpečné půdě reality. Odráží se to třeba i v jistém morálním odkazu, který se naznačuje i už v anotaci „Budete se skvěle bavit. Možná budete i trochu brečet.“ Wallaims nepředkládá život jako sled zábavy. Všechno to výborně doplňují ilustrace oblíbeného Tony Rosse, bez kterých by se některé kapitoly prostě neobešly. „Babička drsňačka“ (orig. Gangsta Granny, 2011) je titul, který se určitě na regálech knihkupectví či knihoven neztratí. Zábavy pro všechny generace má více než dost. Nebudu ale tvrdit, že se dá srovnávat s Dahlovou „nemorální“ knihou o babičkách „Jirkova zázračná medicína“. To se Walliams ještě bude muset trochu více snažit. Autorem recenze je Bohdan Volejníček