Smyčcový kvartet č. 4 e moll (B 19)

Anotace

Útvar smyčcového kvartetu se vyskytuje mezi Dvořákovými prvotinami nejčastěji. Po kvartetu A dur z března 1862 je to trojice děl v tóninách B dur, D dur a e moll, vzniklých asi v letech 1869-71. Když se Dvořák o něco později zabýval svou dosavadní...

Útvar smyčcového kvartetu se vyskytuje mezi Dvořákovými prvotinami nejčastěji. Po kvartetu A dur z března 1862 je to trojice děl v tóninách B dur, D dur a e moll, vzniklých asi v letech 1869-71. Když se Dvořák o něco později zabýval svou dosavadní tvorbou, uvedl v rukopisném seznamu tyto kvartety mezi díly, která zničil. Snad tak opravdu učinil se skicami či partiturami. Zachovaly se však Dvořákem psané opisy hlasů - patrně prostřednictvím ředitele pražské konzervatoře Antonína Benewitze, primária známého smyčcového kvarteta. Dvořák mu mohl zadat skladby k provedení, které se, pokud je známo, neuskutečnilo. Dvořáka, který v té době ještě hrál na violu v orchestru Prozatímního divadla, tehdy neobyčejně zaujaly kompoziční postupy Wagnerovy hudby, které se jako inspirace do kvartetu e moll promítají. Vydání hlasů je součástí prvního Souborného vydání děl A. Dvořáka.