Anotace
„Narodil jsem se v polovině minulého století. Prožil jsem obyčejné dětství v hradčanském bytě mých dost neobyčejných rodičů – otec byl divadelník, hudební skladatel, ale také básník, spisovatel a ředitel divadla. Ve vzácných chvílích i zpěvák a...
„Narodil jsem se v polovině minulého století. Prožil jsem obyčejné dětství v hradčanském bytě mých dost neobyčejných rodičů – otec byl divadelník, hudební skladatel, ale také básník, spisovatel a ředitel divadla. Ve vzácných chvílích i zpěvák a tanečník, dokonce také malíř… Umřel, když jsem se chystal postoupit z první třídy do druhé, a tak jsem vyrůstal s matkou, herečkou, spisovatelkou, později taktéž principálkou malého zájezdového divadla Maringotka. Přestože pořád pracovala, vždycky si našla čas i na mě.
Se vztahem k otci jsem se vypořádával značně složitěji, ovšem ne proto, že byl podle všeho geniální umělec, zatímco já ne; mne to na něm vždycky spíš přitahovalo a líbilo se mi to. Jenže když se s mou pubertou téměř současně dostavily i ruské tanky, přestal jsem si myslet, jako si myslíval on, že komunismus člověka osvobozuje“, začíná jeden z textů Jana Buriana shromážděných v této knize, která navazuje na předchozí knižní vydání pravidelných fejetonů psaných původně pro Týdeník Rozhlas – tedy Přízrak v nákupním středisku (2009), Přímluva za dnešní dobu (2013) a Kocouří pohled (2016). Při čtení se s autorem octneme například v Solopiskách i na mnoha dalších místech u nás doma, ale tradičně procestujeme i jeho oblíbený Island, Portugalsko, Chile nebo ostrovy v Baltském moři.
A nejen to – tentokrát se Burian při pátrání po předcích vydal do minulosti, takže studium starých matrik zapříčiní, že obdrží SMS od pradědečka svého pradědečka, ve snech se mu začne zjevovat tajemná sestřenka Růžena a náhle začne objevovat do té doby neznámé žijící příbuzné… Jisté je, že ať už se s Burianem vydáme kamkoli, není to nuda!
Více
