Anotace
Není nutné vzdát se psychoterapie, abyste mohli následovat cestu buddhismu. Tato kniha může přinést klid do duše těm, kdo mají dojem, že si buddhistické učení a západní psychologie v mnohém odporují. Ukazuje, jak se mohou ve skutečnosti vzájemně...
Není nutné vzdát se psychoterapie, abyste mohli následovat cestu buddhismu. Tato kniha může přinést klid do duše těm, kdo mají dojem, že si buddhistické učení a západní psychologie v mnohém odporují. Ukazuje, jak se mohou ve skutečnosti vzájemně doplňovat.
Psycholog a dlouholetý praktikující tibetského buddhismu přináší pohled, který osvětluje vztah mezi emocemi a duchovní praxí. Náš citový život vidí jako něco, co leží v samotném jádru našeho probuzení.
Často se má za to, že sféra emocí je jednou z oblastí, kde se buddhismus a západní psychologie rozcházejí. Máme emoce vnímat jako cenné, podrobovat je zkoumání a pracovat s nimi jako s vodítky, která nás dovedou k hlubšímu sebepoznání? Nebo jsou něčím, co bychom měli ignorovat a čemu bychom se měli vyhýbat, jakmile to rozpoznáme? Podle Roba Preece není ani jeden z těchto extrémních pólů správný. Vytyčuje cestu terénem emocí v jejich vztahu k buddhistické praxi, přičemž ukazuje, že i když jsou emoce opravdu tím, co se v buddhistickém učení označuje jako „skandhy“ (složky iluzorního „já“), můžeme se toho na základě těchto skandh mnoho naučit. Pozornost věnovaná jejich obsahu přispívá nejen k psychickému zdraví, ale také nám otevírá hluboký vhled do povahy skutečnosti. Autor čerpá z vlastních zkušeností s emocemi a meditací, které získal prostřednictvím svého studia tibetského buddhismu a psychoterapie, a ukazuje, jak může práce s emocemi doplnit meditační praxi.
Více
