Standing ovation, Khaled Hosseini!

Donedávna jsem nevěděla, že žije tak úžasný vypravěč, jako jste Vy!

Přečetla jsem za více jak padesát let stovky knih. Většina se mi líbila, některé zanechaly stopu. Obdivuji, když někdo vymyslí jiný způsob psaní, vystaví děj úžasným způsobem… Vy umíte vyprávět. Nádherně – jako za starých časů, kdy posloucháme a ústa jsou dokořán. Na konci nezůstane nic stejné v nás jako dřív. Pokud máme srdce... Poslouchejte! Kdysi dávno žili na Zemi obři a dévové. Vystavovali nás lidi různým tvrdým zkouškám. Jedné takové je podroben chudý rolník Bábá Ajjúb. Může poskytnout dobrý život svému nejmilovanějšímu tříletému synovi za vysokou cenu – už nikdy ho neuvidí, nikdy se ho nedotkne, neobejme. Jen ví, že jeho syn bude mít všechno, co on mu nemůže dát – nebude nikdy hladovět, neumře zimou, dostane se mu vzdělání. Vybere – synovi šťastnou budoucnost, sobě velikou bolest. Od déva dostane lahvičku s nápojem, kterou má vypít. Netuší, že až vypije, nebude si nic pamatovat – ani na syna, ani na bolest. Akt milosrdenství, aby se netrápil po celý zbytek života. Zapomene… Jen někdy slýchává zvuk zvonku, když večer sedí venku. Dívá se po zatoulaném dobytčeti. A občas cítí zvláštní lehký smutek při tomto zvuku… Neví, že jeho synek nosil na krku zvonek, aby se neztratil, když se večer vybatolil z domu ven. Příběh vypravuje otec svému synovi Abdulláhovi a dcerce Parí. Umí krásně vyprávět – děti se těší na tyto chvíle. Jen netuší, že je to poslední příběh, který otec kdy vyprávěl. Druhý den odveze dceru k adopci do bohaté afgánské rodiny Wahdatíových, aby měla lepší život. Je maličká, brzy zapomene na původní rodinu. I na svého desetiletého bratra. Ten nezapomene nikdy… ...hodně přemýšlel o příběhu, který jim otec vyprávěl té noci před cestou do Kábulu, o starém rolníkovi Bábá Ajjúbovi a o dévovi. Abdulláh se ocitl na místě, kde kdysi stávala Parí, její nepřítomnost se drala ze země pod jeho nohama jako nějaký prach, až se mu podlomila kolena a srdce se mu zhroutilo, a toužil po doušku toho magického nápoje, který dal dév Bábá Ajjúbovi, aby také mohl zapomenout... Rozdělením rodiny začíná jedinečná padesátiletá pouť časem, dějinami a zeměmi - až po současnost. Zažijeme i Afganistán neustále zmítaný válkami a utrpením. Válka. Či spíše války. Ne jedna, ani dvě, ale spousta válek, velkých, malých, spravedlivých i nespravedlivých, válek, kde střídali role domnělých hrdinů a padouchů a s každým novým hrdinou člověk nostalgicky toužil po tom starém padouchovi. Měnila se jména, tváře, a pliju na ně všechny stejně za jejich nicotné sváry, za ostřelovače, nášlapné miny, bombové útoky, rakety, za rabování a znásilňování a vraždění. Ach, dost už o tom! Budeme putovat Francií, Řeckem a Amerikou. Skvěle propletené osudy jako květiny ve věnci nenechají nikoho lhostejným. Osudy rodin, které jsou většinou spřízněné nebo se za určitých okolností setkají. Kniha má devět kapitol - každou vypráví jiný člověk. Velice silný a dojemný je příběh Parwany - nevlastní matky Abdulláha. Její zpověď... Jak bojovala o přízeň světa - na rozdíl od její překrásné sestry Masúmy. Té ležela vesnice u nohou. Jak nikdy nedostala, co chtěla - až po její smrti. A je to vítězství? Jednu kapitolu vypravuje Nábí - nevlastní strýc Parí. Je řidič u rodiny Wahdatíových... Tajně miluje paní domu Nílu. Kdo miluje jeho? Je vůbec takový někdo? A stojí on o jeho lásku? Osud Parí, sestry Abdulláha je bohatý i osamělý. Má velikou šťastnou rodinu. Co jí stále chybí, co to je? Dozví se to? Poznáme i řeckého lékaře Markose, který pomáhá jako dobrovolník po válce v Afganistánu. Lékařem - plastickým chirurgem - se stal kvůli kamarádce z dětství, které pes v pěti letech ukousl kus obličeje. Bude vše napraveno? Celá kniha je o lásce. O opravdové nezměrné lásce. Lásce, která přináší oběti - rodičů dětem, dětí rodičům. Žádná velká slova - jen velká láska. Četla jsem s úžasem a dojetím. Kdesi daleko za myšlenkami O dobru a zlu Leží pole A tam se setkáme - Džaláluddín Rúmí, 13. století Autorka recenze: Ludmila Gottwaldová