Čtenářská recenze: Katja Kettu – Porodní bába

Zvláštní love story tahle Porodní bába. Ona se do něj bláznivě zamiluje na první pohled, on si to uvědomí až na druhý, jen okolnosti jim příliš nepřejí. Jak by taky mohly, když se vše odehrává v roce 1944 v nejsevernějších oblastech Evropy na rusko-finském pomezí a když ona je Skoltka a on německý esesák…

Hlavní hrdinka knihy nazývaná „Šikmoočka“ či „Víločka“ (podle toho, kdo ji zrovna nazývá) je osiřelá nemanželská dcera šamanky a komunisty. Vyrostla v domě porodní báby, od které se naučila vše, co porodní bába potřebuje znát a co doplňuje přirozenými instinkty šamanky, léčitelky. Při svých cestách Laponskem se setká s fotografujícím nacistickým důstojníkem Johannesem, do kterého se na první pohled zamiluje. Je jím naprosto posedlá. Aby mu zůstala nablízku, následuje ho i do tranzitního tábora Titowka, kde pracuje jako Fräulein Schwester. Teprve tam zjistí, zda Johannes její lásku opětuje, či nikoliv. Příběh je podáván formou denníkových zápisků. Mezi zápisky Víločky jsou vkládány zápisky Johannese a špiona z chaty Mrtvého muže. Zatímco Víločka o svém vyvoleném dlouho sní a neví, zda on si jí vůbec všiml, cítí Johannes, jak ho to k dívce, pro níž zvolil toto něžné oslovení „Víločka“ silně přitahuje. V mnohém mu připomíná matku, kterou si otec „přivezl“ z Laponska a díky které ovládá Johannes finštinu. Víločce, zaslepené zidealizovanou láskou, ani Johannesovi, věčně zfetovanému při potlačování nočních i denních děsů – následků přítomnosti u masových poprav Židů, tzv. Babího Jaru, zcela nedochází realita odehrávající se v táboře a kolem něj. Jejich krátká, leč intenzivní láska se odehrává během léta a podzimu roku 1944, což je pro Finsko velice složitá kapitola dějin. Následky této doby sahají do dalších generací, děti narozené ze vztahů finských žen a neměckých mužů poválečná společnost neakceptuje. Význam tohoto tématu i způsob autorčina zpracování podtrhuje fakt, že za tuto knihu získala Katja Kettu v roce 2012 nejvýznamnější finské literární ocenění - Runebergovu cenu. V doslovu knihy Katja Kettu prozrazuje, že příběh porodní báby je příběhem její babičky, což dává knize další rozměr. Osobně jsem velice uvítala historickou časovou osu s popisy událostí na vnitřní straně obalu knihy. Bez tohoto doprovodného materiálu bych hůře chápala, co se v knize odehrává. Tato kniha je zvláštní. Svým tématem, zpracováním, silou příběhu, který vás vcucne a ještě dlouho po přečtení vás bude nutit k zamyšlení se nad touto válečnou dobou daleko na severu Evropy. Autorkou recenze je Lenka Mynaříková