Čtenářská recenze: Daniel Cole - Loutkář
Už první detektivka <a href="jnpx:x-daniel_cole">Daniela Colea</a> byla tak trošku jiná – v <a href="jnpx:x-hadrovy_panak">Hadrovém panákovi</a> je ústředním tématem rozluštění záhady kolem nálezu těla sešitého z šesti částí, z nichž každá pochází z jiné oběti. Autor stylem vyprávění dokázal čtenáře ke knize připoutat skutečně na max.<br/> Na „dvojku“ jsem se těšila, i když jsem se tak trochu bála, že autor buď nepřekročí vlastní stín, nebo bude tunelovat sám sebe. Naštěstí se moje obavy nenaplnily. <a href="jnpx:x-daniel_cole">Cole</a> nám, čtenářům, předhodil opět velice lákavou návnadu (v tomto případě tedy spíš Návnadu) a dosáhl toho, že i tentokrát je velmi těžké knihu odložit. Děj je nápaditě veden ve dvou souběžných dějových liniích, z nichž jedna se odehrává ve Velké Británii a druhá ve Spojených Státech. Svůj napínavý příběh <a href="jnpx:x-daniel_cole">Cole</a> zasadil do notoricky známých kulis turisticky atraktivních míst Londýna a New Yorku a k dokreslení atmosféry mistrně využil předvánoční čas, který už sám o sobě disponuje tajemným, jiskřivě magickým kouzlem.
Vyšetřovatelku Emily Baxterovou, která zatkla „tvůrce“ hadrového panáka, kontaktují agenti FBI, protože v USA došlo k vraždě, v jejímž provedení lze vytušit vazby právě na tento případ. Na Brooklynském mostě byla nalezena připoutaná mrtvola muže, na jehož hrudi bylo vyřezáno slovo Návnada a nedaleko od nálezu prvního těla, byl z vody vyloven další muž, také s hrudí „popsanou“ nožem, nápis však tentokrát zní Loutka. Ale hlavě - jméno oběti je William Fawkes. Zdá se, jako se by vrah snažil vytvořit jakési děsivé, bizarně pokřivené zrcadlo: jakmile se stane hrůzný zločin na jednom kontinentu, v krátkém čase dojde k podobně zvrácenému krvavému divadlu i za oceánem. Když Bextrová s agenty FBI, Curtisovou a Rouchem, navštíví ve věznici s maximální ostrahou Lethaniela Masse (muže usvědčeného z vražd v případu Hadrového panáka), který si zde odpykává svůj doživotní trest, dojde ke vzpouře vězňů. Rozbuškou, která vede k propuknutí násilí, je vražda Lethaniela Masse a následná sebevražda jeho vraha. Vrah i oběť mají na hrudi tatáž slova jako mrtví z Brooklynského mostu: Návnada a Loutka. Před policií stojí jediný úkol – najít a zatknout toho, kdo v pozadí tahá za nitky. Jenže – kdo je Loukář? Dvojice vražd pokračují, scénář je vždy velmi podobný svému „zrcadlovému odrazu“. Vyšetřovatelé zpočátku tápou, nedaří se najít žádné pojítko mezi vrahy a obětmi jsou zřejmě lidé, kteří byli ve špatnou dobu na špatném místě, zdá se, že nemají společného vůbec nic, až pak se konečně objeví první styčný bod – Loutky navštěvovaly psychiatrická sezení. Okruh podezřelých se rychle zužuje, až nakonec v síti zůstanou dvě jména doktor Alexei Green a doktor Philip East. Je jeden z nich hledaným manipulátorem, nebo je i tohle slepá ulička? V New Yorku, nedaleko Broadwaye, v sále bývalého kina, kde se v současnosti schází věřící jedné z mnoha amerických církví, dojde k masakru policistů. Loutek i Návnad je zde víc a vlastně celá akce je jednou velkou návnadou a policie nevědomky plní úlohu loutky, protože zatímco se policejní složky sjíždějí k této krvavé události, v několika dalších částech města explodují bomby a počet obětí a zraněných dosahuje děsivých čísel. Před policí stojí takřka Herkulovský úkol - musí zabránit tomu, aby i v Londýně umírali nevinní lidé. Nadto jeden ze zatčených naznačil, že tentokrát dojde k apokalypse. Mravenčí práce desítek bezejmenných policistů a detektivů z obou států posléze konečně přinese ovoce, je zachyceno tenounké vlákno stopy vedoucí k Loutkáři a rozbíhá se šílený závod z časem……. Loutkář je oproti Hadrovému panákovi celkově temnější, občas děj působí až depresivně, což se Coleovi podařilo odlehčit několika vtipnými, přesně umístěnými hláškami. Představila Baxterovou velící zvláštní agentce Rose-Marii Lennoxové. Ztrhaná žena v FBI zřejmě pracovala jako obdoba Vanitové: byrokratka, maskovaná jako operační agentka, a to včetně charakteristického pouzdra se zbraní pro případ, že by jí chtěl někdo ukrást kopírku. Jako shrnutí celkového dojmu – ne-li lepší (podle mě ano, lepší), tak minimálně stejně dobré čtení, jako Hadrový panák . Autorkou recenze je Iveta Filanderová